Florian Zapletal Život a dílo

"Osobnost Floriana Zapletala (1884-1969) se pomalu začala vytrácet z povědomí nejen prostých občanů, ale i odborné veřejnosti. Po nalezení fotografických negativů Floriana Zapletala z první třetiny dvacátého století po více než třiceti letech v Ústavu lidového umění ve Strážnici a po prostudování archiválií v Múzeu ukrajinskej kultúry ve Svidníku a u prešovského akademika Mikuláše Mušinky, mladého přítele Zapletala ze šedesátých let minulého století, uspořádalo Museum Komenského v Přerově, p.o. výstavu a konferenci pod názvem Florian Zapletal. Život a dílo. Výstava proběhla od 30.září do 30.listopadu 2005 a konference 18.-19.října téhož roku. U příležitosti těchto dvou zdařilých akcí byla pod týmž názvem jako výstava a konference vydána Františkem Hýblem a Mikulášem Mušinou v Přerově třiašedesátistránková publikace, doprovázená mnoha Zapletalovými fotografiemi. 

Referáty z konference od předních českých i zahraničních odborníků jsou obsahem tohoto sborníku, který bude nepochybně velkým přínosem k osvětlení mnohých epizod života a díla tohoto poctivého Hanáka - vynikajícího novináře, historika umění, dějepisce, etnografa, vlastivědného pracovníka, znalce našich architektonických památek a zvláště nejvýchodnější části Československé republiky - a Podkarpatské Rusi, z jehož poznatků i objevů čerpají i současní badatelé mnohých vědných disciplin, které tu jsou vyjmenovány. 

Zapletalův rodný kraj splácí tomuto muži, vlastenci a čestnému občanu ˇČeskoslovenské republiky starý dluh, který mu přináleží. Vážíme  si ho za vše, co udělal nejen u nás, ale i v zahraničí."

V Přerově 1.srpna 2006                        PhDr. František Hýbl, ředitel Muzea Komenského v Přerově, p.o.

Florian Zapletal se narodil v rolnické rodině v Bochoři. První, čtvrtý a šestý ročník studoval na gymnáziu v Přerově. Maturoval v roce 1905 na gymnáziu v Místku. Poté se zapsal v oborech dějiny literatury a umění na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde byl žákem Tomáše Garique Masaryka. V roce 1907 narukoval do Rakousko-uherské armády a vojenskou službu strávil v chorvatské Pule. Po návratu z armády pokračoval ve studiu dějin a teorie umění u Maxe Dvořáka na Vídeňské univerzitě. Studia dokončil na Karlově univerzitě u Otakara Hostinského.

Po ukončení studií působil jako novinář v časopisech Obzor (Přerov), Pozor (Olomouc) a Čas (Praha). V roce 1914 byl povolán do armády a odeslán na východní frontu. Dne 14. listopadu 1914 přešel s celou jednotkou na ruskou stranu. Nejprve byl v zajateckém táboře v Nižném Novgorodě. Od roku 1915 pracoval jako hlavní redaktor časopisu Čechoslovák : věstník Svazu česko-slovenských spolků na Rusi v Petrohradu. Současně navštěvoval přednášky na Petrohradké univerzitě. V roce 1917 zde byl svědkem Říjnové revoluce. Přesídlil do Moskvy, kde na místo časopisu Čechoslovák začal vycházet Československý deník.

Po návratu do Československa byl v letech 1919-1921 poradcem pro vojenské věci guvernéra Podkarpatské Rusi v Užhorodě. Roku 1922 získal doktorát na brněnské Univerzitě. Později pak působil v různých funkcích jako historik a archivář na ministerstvech národní obrany (ředitel Vojenského archivu, 1926-1939) a školství a národní osvěty. V roce 1941 byl penzionován v hodnosti majora. Po roce 1945 působil jako správce fotooddělení Vojenského historického ústavu v Praze.

Po jeho smrti v roce 1969 se sbírka jeho negativů dostala do Ústavu lidové kultury ve Stážnici a do Múzea ukrajinské kultúry ve Svidníku. Část dědictví zachránil Makola Mušynka, , část dědictví – především Zapletalovy rukopisy – však byly zničeny.

Zabýval se především dokumentací Rusínských kostelů – cerkví na Slovensku a na Zakarpatské Ukrajině. Kreslil je již v době své vojenské služby v této oblasti v roce 1914. Po skončení první světové války je pak začal dokumentovat fotograficky. Po skončení své funkce v roce 1921 zde trávil svou dovolenou v letech 1923 a 1925.

"Akademik Mikoláš Mušinka DrSc má velkou zásluhu na záchraně pozůstalosti Floriana Zapletala, v posledních letech jeho života s ním byů v úzkém kontaktu a Zapletal mu věnoval stovky skleněných negativů. Byly zde dřevěné kostelíky východního Slovenska, Podkarpatské Rusi, mnohdy dnes již neexistující a dále negatoivy dalších snímků. Do jeho péče svěřil rovněž korespondenci s manželkou Lotou, literaturu o Zakarpatí, své osobní deníky, důležité kopie dopisů politikům a institucím i své články do novin a časopisů. Postaral se také o předání důležitých dokumentů muzeím. Museum Komenského výstavou splatila letitý dluh vůči Zapletalovi, jehož práce a význam přesáhly teritorium středomoravského regionu."

                                                                                                    PhDr. František Hýbl