Rumunsko a Moldavsko

Kvalitní průvodce z roku 2008 je zařazen do bazarové kategorie, ve výborném, neporušeném stavu, v současné době těžko k sehnání.

Cestovat po Rumunsku je jako pohybovat se na pomezí nekončícího Halloweenu a obalu Led Zeppelin IV s obrázkem farmáře s nákladem chrastí na zádech. Dokonce i ve velkých městech, kde pod policejními kamerami na dálnicích kličkují rychlá audi, udává životní styl půvabná venkovská duše. Skoro všude narazíte na koňské povozy, jedoucí po dlážděných (a často rozbitých) cestách vzhůru do zelených hor, kolem stohů sena a ovčích stád, krajinou, v níž sama silnice působí jako cizorodý prvek.

A pak je tu ta záležitost s Drákulou. Spousta návštěvníků, zlákaná hrůzostrašnými historkami, podniká výpravy po transylvánských hradech a půvabných středověkých saských městech, jako je Sighisoara, kde "pravý Drálula" Vlad Tepes poprvé vycenil zuby.

Nicméně cestovatelé, kteří se omezují pouze na stopování vampýrů, se o hodně připraví. Hlavní město Bukurešť má své stinné stránky, ale mix groteskních komunistických památníků a účelově zastrčených katedrál je zajímavým místem k prozkoumání. Transylvánské Alpy neboli Karpaty, které se vinou středem země, nabízejí báječné příležitosti k pěším, cyklistickým či lyžařským výletům. Farmářské pensiony (B§B) umožňují hostům nasát venkovský život, zvláště v bukolickém ráji Maramureš a jižní Bukovině, kde jsou hřbitovy a kláštery pomalované tak pestře, jako by se na nich vyřádil nějaký pop-artový umělec.

V rumunském sousedním Moldavsku - hůř dosažitelném, ale stejně fascinujícím, pokračuje život, jakoby nikdy nedošlo k rozpadu Sovětského svazu. Mluví se tu hlavně rusky. Přidáte-li k průzkumu rumunských vampýrských oblastí a téměř alpských sjezdovek pár dní v tomto skanzenu studené války, bude vám odměnou jeden z nejzajímavějších a nejméně srozumitelných zážitků, jaké může Evropa Nabídnout. Vyražte včas, než se vše změní.